V sobotu 17.08. 2013 vyrazil do pražských ulic průvod homosexuálů.
Slavnostního zakončení festivalu Prague Pride se zúčastnilo bezmála 20 tisíc lidí. Ve 13:00 se začali gayové, lesby, bisexuálové ale i heterosexuální příznivci pochodu Hrdosti scházet v ulici Na příkopě. Zanedlouho už bylo v pražské ulici narváno k prasknutí a přípravy na pochod vrcholily. Kdo chtěl, mohl si ve stáncích zakoupit duhové vlajky nebo malovátka na obličej v barvách duhy.
Ve dvě hodiny odpolední se konečně celý průvod s alegorickými vozy vydal směrem na Letnou. Z ulic se ozýval výskot, který společně s hudbou rádia Frekvence 1 dělal pochodu výraznější atmosféru. Hrdě vztyčené barevné vlajky vlály pod teplým letním větrem a teplo bylo opravdu veliké... :) Během průvodu jsme se setkali s různými protestanty a jejich nábožensky laděnými transparenty.
Do pochodu se zapojil i Jiří Dienstbier (ČSSD) nebo gay aktivista Jiří Hromada.
Celý průvod končil na Letné, kde už bylo připraveno spoustu stánků s jídlem, pitím, ale i s queer literaturou a barevnými věcmi. Něchyběly samozřejmě ani pódia, kde hrály kapely až do desáté hodiny večerní.
Letošním tématem Prague Pride byl coming out. A tak pro vás mám pár zajímavých rozhovorů s lesbami, které již přiznaly svou homosexuální orientaci.
Jenny (16)
Jenny zjistila, že je na holky ve 13 letech, kdy také poprvé měla styk s holkou. Před nedávnem se zamilovala do své nynější přítelkyně a bylo na čase říct o tom rodičům.
Komu si se svěřila a co tě k tomu vedlo?
Když jsem jednou přišla domu s cucflekami na krku, šla jsem je hned zamaskovat, ale přesto byly vidět. Snažila jsem se doma moc nezdržovat, ale po dvou dnech, kdy jsem musela pomáhat s domácími pracmi si toho máma se ségrou všimly. Když se mě ptaly, odkud je mám, řekla jsem, že od kamaráda. Ale pak mi to nedalo a rozhodla jsem se říct pravdu. Povídám: " Co kdybych ty cucfleky neměla od kamaráda? " Mamka: " A od koho, prosím tě? Snad ne od holky?!" Řekla jsem, že ano. Padlo ještě pár otázek, kdo je ta holka a jestli jsem teda vážně teplá, proč jsem lesba a co se to se mnou stalo.
A jak se na to tvářila s odstupem času?
Ptala se mě, jestli je možné, že budu mít ještě někdy kluka a jestli z toho vyrostu. Odpověděla jsem, že možné je všechno, ale nemyslela jsem to tak.
Myslím, že to tvojí mamku hodně mrzí. Pocítila jsi nějakou změnu jejího chování?
Ne. Jen někdy slýchám nějaké narážky, když jdeme s mamkou, ségrou a jejím přítelem. Ale jsou to spíše narážky z jeho strany, než z máminy. Ona se k tomu vždy směle přidá, ale jen se tomu pokaždé zasměju.
Takže se dá říct, že už to mamka bere v pohodě? A co táta? Neměl by to vědět i on?
Jo docela jo, i když jí překvapil vzhled mé přítelkyně, ale tak co nadělám. Jestli by to měl vědět i táta? No nemyslím si, přeci jen on se o mě stará jen okrajově, nezná mě a hlavně je hrozný homofob, až vypadnu z baráku tak mu napíšu smsku :D
To bude mít jistě velkou radost :D . A co tví kamarádi? Před nimi to netajíš?
Netajím se tím, i když mnohdy vyvstává otázka z řad mých kamarádek: "Jak se vlastně můžeš zamilovat do holky?" Na to mám jednoduchou odpověď: "Stejně tak, jak se ty můžeš zamilovat do kluka." Někteří to respektují, druzí odsuzují. Je to jejich volba.
Máš úplnou pravdu. Přeji ti hodně štěstí s tvou přítelkyní. Děkuji za rozhovor.
Bylo mi potěšením.
Maruška (16)
Maruška ví o své orientaci už dva roky, během kterých vystřídala spoustu partnerek. Její rodiče o tom ale až do téhle chvíle nevěděli.
Jak se o tom tví rodiče dozvěděli?
Máti přišla zrovna když jsem se v televizi dívala na Prague Pride a ptala se mě, proč na to koukám, jestli jsem snad také teplá. Na to jsem jí nedokázala odpovědět, a tak pokračovala: "Jestli máš ženskou, jdeš z domu." Řekla jsem ano, že mám. Na to se na mě máma obořila, jestli si z ní dělám legraci. Potvrdila jsem jí, že ne.
A co následovalo po tom? Uklidnila se?
Nemluvila se mnou, tak jsem to nechala být a šla spát.
To není dobré. Snad si to vyříkáte a tvá mamka pochopí, že si takhle šťastná.
Ráno se mě znova ptala, jestli to myslím vážně a že si tím zkazím celý život. Prý kdyby se to táta dozvěděl, tak by mě zabil.
Budu ti držet palce, aby to nakonec dobře dopadlo. A děkuji za rozhovor.
I já děkuju.
2024 ©