Pomluvy?

Samozřejmě nejsem jediná osoba, jenž byla někdy pomlouvána. A taky nejsem jediná, která někdy někoho pomlouvala. Pomluvy patří spíše k nám holkám, to vždycky my okomentujeme něco se slovy: „Pane bože, nic horšího si vzít nemohla”. Nevím, k čemu nám pomluvy jsou, asi k tomu abychom zastínily to, že má ta osůbka něco lepšího než my sami či kvůli tomu, že onoho člověka nemáme v oblibě.  Nejvíce si všímám toho, že holky, které mají vše, na co si vzpomenou jsou největší drbny (jenž dokážou roznést výmysl po celé škole a v mém případě po celém městě). Je to tak ošklivé a strašně těžké se zbavovat něčeho, co ani není pravda. Možná to dělá někomu dobře ponižovat nás, normální průměrné osoby, ale co s tím nadělám? Když se těm namyšleným fiflenám postavím, vysmějí se mi do obličeje a ještě si vymyslí něco nového. Jediné, co v takových chvílích dělat, je se jim křenit do obličeje jako to dělaly ony vám a tvářit se, že vám to nevadí a vašim přátelům sdělit, že pokud věří lžím, ať si jdou za nimi. Přece praví přátelé sami dobře ví, jak to s vámi je a nebudou věřit pomluvám.

S pozdravem Hellen