Jestli byl někdo někdy psychicky šikanovaný, tak ví jaké to je. Ty pocity méněcennosti, smutku, zlosti a mnoha dalších. Každý to vnímá jinak, každý to řeší jinak.
Jsem ten typ člověka co si to nechává líbit, nic s tím nedělá a také se trochu bojí s tím něco dělat. Někdo mě urazí a já mu to nevrátím, nechávám to být, jelikož si myslím, že toho nechá. Ale nemám pravdu, on si to ještě více oblící a dělá to čím dál častěji.
Lidé, kteří to dělají to nikdy nezažili. Ty hnusné pocity, ty noci plné slz a otázek, co jsme jim udělali, že nám takto ubližují. Přijde vám to jako legrace? Ano, ze začátku to může být bráno jako legrace, avšak časem to člověku začne vadit a začne ho to trápit.
Prosím nechte toho, nás to bolí a to duševně. Kvůli vám si mnoho lidí sáhlo na život a vy o tom nemáte ani tušení. Navíc vymýšlení si lží na naše osoby, je pro nás také šikana a víte proč? Protože vy to roznesete všude možně a těm, kterým jste to řekli se nám za to posmívají.
Ta bezmoc, kterou zažívám když mě nazvete přezdívkou o jež nevím jaký má význam. Když mi předhazujete známky z předmětů, jenž nezvládáte a snažíte se mě potopit.
Ale od té doby, co mi má kamarádka řekla, že to mám někomu říct někomu kdo mi může opravdu pomoct, udělala jsem to! Od té doby se snažím být silná. Říct každému co mi to dělá, že mi to vadí. Klidně na něj i vyjedu ze zlosti, protože vím, že když to neudělám, tak toho nenechá!
Odpusťte mi mé chování, nýbrž já už si s*át na hlavu nenechám! Nechci být na tomto světě obětní beránek. A proto budu dělat vše, co je v mých silách! Na to si vzpomeňte, až mi budete chtít zase něco říct nebo se mi posmívat. Rázem se to může obrátit proti vám. A budete vědět, jak jsem se cítila.
S pozdravem Hellen